Co získáte, když zkombinujete teorii relativity a kvantovou mechaniku? Žádný vtip – jen revoluční koncept vytvořený nositelem Nobelovy ceny PAM Diracem poté, co objevil podivný rozdíl v rovnici.
Co přesně byla Diracova rovnice ? Stručně řečeno, šlo o rozsáhlé rozšíření Einsteinovy teorie relativity kombinované s kvantovou mechanikou způsobem, který ještě nikdy nebyl matematicky proveden. Dirac zjistil, že tato rovnice umožňovala existenci částic, jak je známe, stejně jako opačně nabité částice s magnetickými momenty opačnými od odpovídajících částic hmoty. Nazval tyto opačně nabité částice antičásticemi nebo antihmotou.
Antihmota se dělí stejným způsobem jako hmota, oba mají elektrické náboje a magnetické momenty. Avšak antičástice „elektrické náboje a magnetické momenty jsou opakem částic“. Například elektron je částice hmoty a pozitron je jeho dvojče antihmoty. Elektron má záporný náboj a pozitron má pozitivní. Pozitron a elektron také vykazují opačné magnetické momenty. I když si vědci stále nejsou jisti, jak se antihmota chová, víme, že při kontaktu s hmotou jsou oba vyhlazeniv záblesku světla a energie. To znamená, že existuje mnohem více hmoty než antihmoty, protože kdyby bylo stejných množství, vesmír by zmizel v explozi světla. Podle zákonů na ochranu přírody měl velký třesk vytvořit hmotu stejných částí a antihmotu. Kde jsou tedy všechny antičástice?
To byla a pravděpodobně zůstane i nadále největší záhadou částicové fyziky. Jedná se o koncept zvaný baryonová asymetrie a od doby objevení antihmoty se jím fyzici zabývají po celém světě. Ale to neznamená, že na Zemi není antihmota. Tady je. Nestačí to být patrný. Banán ve skutečnosti produkuje antihmotu rychlostí jednoho pozitronu každých 75 minut – úroveň hluboko pod jakýmkoli prahem detekovatelnosti, ale úroveň přesto.